Pohádka o Píšerince Lucince - část třetí
Lucinka rychle ťapkala za Tlustým píšerinkem a ohromeně si prohlížela mohutné stroje a složitá zařízení. Některé měly opravdu podivné tvary, skoro až patvary: jeden stroj Lucince připomínal píšerkovou raketu, jiný zase zcela působil jako obří budík a píšerinka nevycházela z úžasu. K tomu jí píšerinek podával o všem podrobný výklad, popisoval, co k čemu slouží a jak to funguje. Lucinka jeho povídání pozorně a s obdivem naslouchala. Píšerinek Tlustý toho tolik věděl! Všechny ty propletené konstrukce, složité systémy, zkrátka bylo jasně vidět, že je veliký nadšenec pro techniku.
Jako největší překvapení dovedl píšerinek Lucinku až na samý vrchol obrovského kotle který by klidně mohl posloužit jako píšerkové koupaliště, ovšem teď se v něm vařila čokoláda. Při pohledu na takovou spoustu výborné rozpuštěné dobroty Lucince nahlas zakručelo v bříšku.
"Píšerinku, prosím tě, mohla bych dostat trochu kokálky? Mám strašlivej hlad," a jako na důkaz se píšerince bříško ozvalo po druhé. "Máte tady jídelnu nebo něco takovýho?"
"No, víš, nemáme," řekl píšerinek zkourmouceně. "My vždycky, když dostaneme hlad, tak si trochu olízneme pacičky nebo ocásek a je to. Ale jak to uděláme s tebou?" zeptal se a zamyslel se.
"Ahá!" zvolal v zápětí vítězně. "Že mě to nenapadlo hned!" Pobídl Lucinku, aby ho následovala.
Dovedl jí do malinké místnosti kde ležela na zemi dlouhá mělká nádržka s čokoládou.
"Než jdeme ráno do práce, vyválíme se každý tady v tom bazénku. Abysme se při práci nemohli zamazat od čokolády, rovnou se v ní vykoupeme. - Je to taková naše pracovní uniforma," vysvětloval píšerinek a Lucinka se přitom ráchala v bazénku. Když měla na sobě dostatečně silnou vrstvu čokoládky, vylezla ven a jako dudlík si nedočkavě začala ocucávat pravou přední pacičku.
"Jééé, to je strašně dobrý, to bych taky chtěla, takovejhle pracovní oblek až budu velká!"
Pak ji náhle něco napadlo:
"Píšerinku? A jak je možný, že ty už pracuješ? Vždyť nejsi o moc starší než já!"
Na to píšerinek odpověděl:
"Tohle nemám jako NORMÁLNÍ práci. Já si sem prostě občas zajdu, porozhlídnu se tady, sem tam někomu pomůžu... mám to jako takovou brigádu a hrozně mě to baví."
To se píšerince líbilo, takováhle brigáda!
"Aha," řekla. "A...," zaváhala, "nemohla bych sem třeba zajít někdy s tebou?"
"Jasně!" zaradoval se píšerinek. "Šéf ti to určitě dovolí!"
Na konci pracovního dne (Lucinka si ani nevšimla že už je tak pozdě, čas s píšerinkem tak rychle utekl!), když se pišišátka akorát chystala k odchodu z továrny - tj. dopapávali ze sebe zbytky čokolády, stalo se něco, co zbystřilo Lucinky pozornost na nejvyšší míru.
Trvalo to sice jen pár vteřin, ale jejím zvědavým pohotovým očíčkám a nastraženým ouškám vůbec nic neušlo - viděla obrovské dveře, sahající skoro až k vysokému stropu a vedoucí neznámo kam, jak se opatrně nehlučně otvírají, jak je několik čokoládových píšerek zase spěšně zavírají.
Neunikla jí ani zajímavá vůně která na okamžik prosytila okolní vzduch a zašimrala píšerinku v nosíku. Jak se dveře s neznatelným klapnutím zavřely, vůně vymizela.
Píšerinka zamrkala. Nevěděla, jestli se jí to všechno jenom nezdálo! Když se však otočila k píšerinkovi Tlustému, viděla že se zamyšleným výrazem sleduje totéž místo.
"Takže to také viděl!" problesklo Lucince hlavičkou.
"Ty, píšerinku, co TO bylo?!" zeptala se naléhavě, ale tiše. Ani nevěděla, proč šeptá.
Píšerinek hned trhnutím procitl z hlubokého zamyšlení, spiklenecky mrkl na Lucinku, aby se k němu naklonila a tajuplně jí sdělil, též šeptem:
"Jednou jsem někoho zaslechl mluvit o tom, že to je super-tajný oddělení a že se tam dělaj taky vajíčka - jenomže bílý!"
"Cože?!" podivila se Lucinka "vždyť dolů z hory se kutálej jenom hnědý! Tak jak je možný, že -"
V tom ji píšerinek přerušil:
"Je to opravdu záhada, ale my jí přijdeme na kloub!"
"Ano! To musíme!" přidala se Lucinka odhodlaně.
Pak se, ocásek po ocásku, vydali do teplého večera a cestou zaníceně kuli plány, jak s tou záhadou zatočí!
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuju mockrát o__,o
Děkujuuu!!
(Lucinka, 15. 1. 2007 16:22)Moc ti děkuju za chválu a budu se snažit ten další díl napsat brzo...ale co je u mě brzo, že :-)
nemám slov
(Gábinka, 15. 1. 2007 15:20)to je ... prostě...naprosto úžasný, geniální, super, excelentní, zábavný...Už se těším na další díl...
červeny, červeny
(Lucinka, 8. 6. 2007 18:50)