Píšerkový příběh
6. 6. 2006
Píšerková pohádka - malá ukázka :-)
"To bude asi vymejšledlo!" řekla si růžová Píšerinka, když pobíhala za píšerkovým vajíčkem, ze kterého koukal malý červený ocásek a točil se jako vrtule turboletadla "Vozembouch super". Vajíčko se vznášelo nízko nad zemí a po chvilce samo vlítlo do kočárku s bílou peřinkou a žlutým slunečníčkem. Ten tam čekal připraven právě pro píšerátko, které se mělo narodit z čokoládového vajíčka. "No, už bylo načase," zabručel uřícený Píšerinek s pocitem úlevy, že honička aspoň na chvíli skončila.
Zatím se z kočárku ozývalo mlaskání a za chviličku z něj vykoukla malá hlavička s osmi vlásky. "Ahoj, nemáte ještě nějakou kokálku? Mám píšernej hlad z toho lítání," ozval se tenounký hlásek. "A nemohl by ses nejdříve představit?" bručel opět Píšerinek, zatímco vytahoval z batůžku půlkilovou čokoládu. "Já sem Pišišínek Lucinek a právě sem sblajznul svůj domeček."
"Jakýpak -sblajznul- ! Říká se přeci spapal! A navíc to není žádný domeček, ale mrňavé čokoládové vajíčko," bručel novopečený tatínek potřetí.
Lucinek už ale neposlouchal, posilňoval se totiž dalším pořádným soustem. Hm, po takové kokálce už bude moci uletět větší kus světa, než těch pár metrů píšerkového ostrůvku.
Oba rodiče s hrdě zvedlými čumáčky tlačili zatím kočárek domů. Na kraji Píšerkova potkali pana prezidenta zvaného "Préza", který netrpělivě vycházel vstříc všem novomaminkám a novotatínkům, kteří přicházeli od vajíčkové klouzačky. Dlouhou dobu ho totiž trápil problém vysokého procenta narozených supervymejšlecích píšerátek, pišišinek a pišišinků. Někdy se dokonce vylíhla i pišišátka, která by mohla konkurovat i třeba pišišvorům. Préza usiloval o vzorný řád ve své obci a ten byl touto situací podle jeho názoru velmi ohrožen.
"Tak copak to vezeme? Ťuťuťu, ňuňuňu, roztomilé píšerátko!"
"Co to meleš, já ti vůbec nejozumím. A sem Pišišínek Lucinek, nebo spíš pišišátko Lucátko."
"Ó, ty tak hezky mluvíš? A už máš zoubky?"
"To jsou ale otázky," pomyslel si Lucinek, vyskočil z kočárku a kousl Prézu do ocásku.
"Uáááá!!! Co já si jen počnu s takovou mládeží? Budeme asi muset zpřísnit výuku v jesličkách i školkách atakdále," naříkal Préza a smutně kráčel do svého úřadu na Houpačkovém náměstí.
Maminka s tatínkem naložili pišišínka a jeli domů. Nebyli vůbec tak smutní jako pan prezident, protože věděli, že i on patřil kdysi k těm nejvíce vymejšlecím píšerkovým dětičkám a ejhle, čím je dnes.
Na druhý den se všude ve městě objevila nová vyhláška:
"Pod hrozbou dvou-vteřinového trestu bručení v kontrabasu se zakazuje kousat úřední osoby do ocásku!"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář