Příjmačky!!!
Minulý týden přišel můj velký den, nebo spíš týden - ve kterém se konaly moje přijímací zkoušky.
Že jsem nebyla zrovna nejklidnější není určitě třeba připomínat - vždyť příjmačky na střední školu dělá člověk (pokud jde vše hladce..) jednou za život! I kvůli tomu jsem se rozhodla udělat o tom článeček a tím tak svoje zážitky "zvěčnit".
V pondělí 22.1., o deváté ráno, jsem se s ostatními - vyklepanými i nevyklepanými - spolu-trpitely, dostavila do budovy Pražské konzervatoře. Vybavená prvotřídními botami, koupenými speciálně pro tuto příležitost (měla jsem prostě "príma křusky"!), dále pak vším, co bylo potřeba - zejména tedy housle a smyčec (ty se někdy docela hodí...). Přes vrátnici jsme se dostaly s maminkou beze všech potíží - zatímco ostatní rodiče byli zadrženi v přízemí, můj úžasný pomocník a uklidňovač-maminka, jako zázrakem pronikl :-).
Čekal nás výstup do ohromných výšin, do 2. patra. Třída, určená pro "rozehrávání" byla beznadějně obsazená, tj. v každém rohu někdo stál a ... vrzal :-) I pro mne, a to jsem od sebe zvyklá na všechno!, to bylo moc... Tak jsme raději utekly ven na chodbu - zde, až na jednu, dvě cvičící bytosti, bylo nádherné ticho. Nevědíc, co s časem, prohlížela jsem si nástěnky... Zaujal mě jeden titulek: "Trápíte se trémou?". Pisatel tam přicházel z velice lákavou nabídkou, že "kdo se přihlásí dobrovolně jako pokusný králík, bude mít tento kurs zcela zdarma!" (ne doslovně :-) ) Bohužel tam nic o půl hodinovém proti-trémovém rychlokursu, který bych potřebovala já, nepsali...
Poté nastal zlom v mém čekání - otevřela se druhá rozehrávací učebna. Jako zázrakem jsem tam zůstala sama dokud jsem nebyla na řadě! Takže jsem se stačila ještě všechno naučit ... :-)
Když jsem přišla na řadu, po dřívější nervozitě nebylo ani stopy, byla jsem s tím smířená, tudíž, ulevilo se mi. Samotná zkouška netrvala více než šest, sedm minut - stejná doba která je potřeba na takové vyčištění zubů a umytí rukou a přitom tak důležitá! Hned po vstupním "Dobrý den!" jsem předala panu zkoušejícímu (z přibližně deseti profesorů, sedících v půlkruhu na protější straně, to byl ten nejvíce ve předu, se stolečkem :-) ) seznam toho, co budu hrát. Největší strach jsem měla - hned po stupnicích :-) - z jedné etudy, kterou jsem dostala jen několik dnů před tím a uměla jsem jenom začátek :-D. Úžasně se mi tedy ulevilo, když ji zkoušející (mimochodem, MOC hodný zkoušející :-) ) přešel bez povšimnutí a nařídil mi hrát další skladbu - pak už jsem byla jako rybička ve vodičce :-). Jakmile jsem opustila útulnou atmosféru malé třídy, ani mi nepřišlo, že to bylo něco VELKÉHO...no, ostatně, jak to obvykle bývá :-)
Nechce se mi načínat další neovladatelnou záplavu písmenek, která by se mohla nějakým neštěstím spustit, kdybych nebyla nanejvýše opatrná, takže druhou část příjmaček zkrátím, co jen to bude možné. Ono to taky není nic zajímavého :-)
Ve čtvrtek 25.1. v půl osmé - pro mě nepředstavitelně brzo - jsem dorazila velice "natěšená" opět do budovy konzervatoře, tentokrát do třetího patra. Po přijmutí pořadového čísla 280 (!) a následném chvilkovém čekání jsme byli rozděleni do dvou skupin. V tomto rozdělení jsme psali nejprve test - byl velice jednoduchý (takže tam určitě budu mít plno chyb :-D ) a poté ústní zkouška. V té jsem byla první v pořadí a až na pár menších nezdarů ohledně "přezpívání melodie" jsem prošla zdráva. To jste měli vidět ten chumel, co se kolem mě vytvořil poté, co mě pustili zkoušející ze svých spárů! Musela jsem vyprávět, čím vším mě potrápili a jaké záludné otázky si pro nás chudinky vymysleli ... A pak jsem byla volnáááá....ááách... :-))
Nebojte, už vás nebudu trápit - jen na závěr dám fotečku své (doufám...) budoucí školy! Vždyť je to přeci FOTO deníček ;-)
Komentáře
Přehled komentářů
dddddddddddddddddddddddddddddd
ještě bys mela napsat,
(zuz, 13. 2. 2007 11:40)
že si byla třetí:)
takže(provsechny) fotečku BUDOUCÍ školy!!!!!!!!!
hhh
(hhh, 13. 2. 2007 11:40)